VESELEJ BEN
-
Ukrytej v údolí úhoří řeky
stával náš starej dřevěnej srub.
Táta z mámou a my čtyři děti
bráchové sestra já nejmladší kluk.
Tam bejvaly večery zalitý sluncem
a rána když pod tůní mihnul se pstruh.
V zimě pak usnul tok sevřenej ledem
aby na jaře táním zas provoněl vzduch.
-
Když peřej se blyští a ve vodní tříšti
se nad hladinou zjeví duha, hej, hej.
Když lososi táhnou divou řekou krásnou
tak nemeškej mladej a síť podávej.
-
Občas k nám domů přicházel stařík podivnej
můj táta mu říkával veselej Ben.
On znal tuhle řeku jako žádnej jinej
prej zamlada bejval tu prospektorem.
On přinášel zprávy co stalo se v městě
co šustlo se krajem to všechno on znal.
Měl nespočet záplat na svý hadí vestě
a vrásčitej obličej co se rád smál.
-
S ním pokaždý přišla k nám do srubu psina
když večer se u ohně do řeči dal
a jakmile chytla ho výřečná slina
on na stovky veselejch příběhů znal.
On říkal mi mladej važ si toho místa
kde poprvé před léty spatřil jsi svět.
Bůh ví co život ti na cestách chystá
pokaždý budeš se rád vracet zpět.
-
Zas jednou k nám přišel a byl celej špatnej
už smrt po mě sahá nám se smíchem řek.
Ale ráno pak naposled zved svůj zrak starej
a nad řekou dosněl jeho chraplavej dech.
Od těch časů leží pod lesem zarostlej hrob
z dálky březovej kříž uvidíš jen
má nad sebou z jehličí borovic strop
tam na svý pouti došel veselej Ben.
|
Úvod
