HELFŠTÝN
-
Věž kamenná, brána dřevěná
hradby ční tu k nebesům.
Most padací, příkop chránící
pýchu věků a lidský um.
-
Helfštýn ten starý hrad
co zažil slávu pýchu i pád
klenot kamenný, věkem znavený
však pyšně tu stojí dál.
-
Z lidské síly vstal,kolik životů stál
než se zaskvěl pýchou svou.
Hnízdo orlíků, z kamene z pomníků
prostých lidí co mu daly sílu svou.
-
Rej rytířů, tance kejklířů
jas ohňů nočních slavností
k tomu rány z děl, hromady padlých těl
křik vítězů nad vlastní krutostí.
-
Kolik pánů znal, kolik jich vystřídal
až ten poslední sklonil hlavu svou.
Nebylo síly v něm, uchránit svou zem
proto dal otevřít bránu kovanou.
-
Oheň dokončil díla ničivých sil
drancování, smrt a prokletí
zbyla troska jen a pach mrtvých těl
orlí hnízdo zmizelo v proudu staletí.
-
Po staletí v něm strašidla vládla jen
až moudří lidé dali si tu slet.
Zvedli ho z bodláků, z trní ze spánku
zachránili pro okolní svět.
-
Zas tu zuří boj, mušketýrů voj
dobívá teď staré nádvoří.
To jen divadlo je, pro pobavení všech
teď historický šerm tu vévodí.
|
Úvod
