POSLEDNÍ MORAVAN
-
Rec.:
Já chtěl bych vás pozvat na malou procházku. Je listopadová
neděle roku 1620 a na úpatí jednoho kopce blízko Prahy proti
sobě stojí dvě vojska. Za chvíli se mezi nimi strhne bitva ,
která na dlouhá staletí určí osud českých zemí. Nuže bitva začíná
a průvodcem nechť vám je muž jenž se vryl
do dějin pod jménem
Poslední moravan.
-
Už bubny víří už kolem se šíří
dech smrti a bitevní shon.
Já z mušketou v ruce slyším své srdce
jak pod vestou zběsile bije jak zvon.
Já pod panem Šlikem jdu bojovým rykem
žoldák co za prachy život svůj dal.
Pod vlajkou s orlicí se stínem na líci
no a když padnu svět točí se dál.
-
Rok 1620 se psal s vlajkou nad hlavou
na Bílé hoře jsem stál s moravskou zástavou
vítr si ve slunci hrál jak s hračkou od mámy
když česká a moravská zem ležely za námi
zpívám vám o tom zpívám.
-
Když v bojové vřavě my šli pěkně v řadě
před pušky cizáků, před hlavně děl.
Já viděl vše rudě, už nešel jsem hrdě
za krále bojovat tak jak on to chtěl.
Když kamarád z pluku mi podával ruku
v hrůze když do prsou bodák mu vjel.
To rozum ve vztek mění se když svět kolem v krvi topí se
já mušketu zahodil a na život klel.
-
Když poslední z přátel už taky padl na zem
poslední moravan já zbyl tady sám
já utíkal ke zdi a zatínal pěsti
vidinou života kupředu hnán.
V té krvi a v tom dýmu já nenašel sílu
přeskočit přes zeď a jako zběh žít
v tom zahřměla puška a olověná muška
mi do břicha vletěla no a byl klid.
-
Rok 1620 se psal s vlajkou strhanou
na Bílé hoře jsem stál s blůzou krvavou
když cizáci plenili zem jako hejna vran
z vojska já zůstal tu sám.
Poslední moravan zpívá...
|
Úvod
